Takhle už žít NECHCI!

Oznámila mu, že odejde. Že už s ním nechce být, že potřebuje být nějaký čas sama.

Ale on to nepochopil.

„Udělal bych tlustou čáru a začneme znova. Jsme spolu už tolik let. Byla by škoda to zahodit. Už jsme na sebe zvyklí.“

Znova zopakovala, že potřebuje být sama, že už nemůže takhle žít a že je hloupost zůstávat spolu jen ze zvyku.

Nechtěla dělat žádnou tlustou čáru. Žít s člověkem, se kterým si nerozumí, se kterým si už nemá co říct. Který řeší svou práci i po příchodu domů. S člověkem, který si jí neváží a dává jí to nevybíravým způsobem najevo. S člověkem, kterému nemůže říkat věci přímo, protože nikdy neví, jak se zachová. Kdy vybuchne kvůli maličkosti. S člověkem, který si našel jinou ženu a neměl ani dost odvahy, aby to přiznal. Už ji nebavilo tohle divadlo. Žádná tlustá čára nebude. „Chci harmonii a klid. Važ si konečně sama sebe a udělej to, co jsi chtěla už tolikrát. Už v tomhle nechci zůstávat“, křičela její duše. „Seber se a odejdi“.

On nic nepochopil. „Proč to chceš udělat?“ ptal se. Ničeho si nebyl vědom. „Kdybys slyšela, jak se baví a co zažívají ostatní … A taky to vždycky přejdou a jde se dál“. „Snad život se mnou není tak hrozný. Všechno máš, nic Ti nechybí“ pokračoval.

Ale to nebyla pravda. JÍ chybělo mnoho. Chybělo jí to, co on jí nebyl schopen dát. Láska, porozumění, pochopení, laskavé chování a společné zážitky. To žádné materiální věci nemohou nahradit.

Jeho urážlivá slova se pokaždé jako dýky zabodávala do jejího srdce. Vždy si vše jen vyslechla a řekla si, že to není o ní, ale o něm. Hrubost odráží nějaké jeho vnitřní zranění. Ale nikdy se nesnížila na jeho úroveň, aby mu oplácela stejnými slovy a výčitkami. Ale pohár už přetekl. Už je čas na změnu. Cítila to celou svou duší. Není ještě tak stará, aby nemohla začít nový život. Nechtěla už zůstávat v atmosféře napětí. Kdykoliv přišel domů, udělalo se jí špatně z toho, co zase bude. Dřív ho omlouvala, že je pod tlakem v práci a tam musí všechno zvládnout. Nemůže si dovolit před lidmi ventilovat svoje emoce a to, co má v sobě. Doma si to dovolil a nebylo to nic příjemného. Pohár její trpělivosti dávno přetekl.

Nechtěla už být terčem jeho výlevů. Je samostatná žena, která se o sebe dokáže postarat. Má podporu svých dospělých dětí i přátel a dokáže to. Už kvůli sobě. Má se přece ráda a nemá zapotřebí nechat si ubližovat. Navíc cítila, že se její alergie v jeho přítomnosti zhoršuje. Pro někoho by to bylo směšné – mít alergii na partnera. Jí to ale směšné nepřipadalo. Ušla velký kus cesty, vyrostla a našla sama sebe. Věděla, že za své zdraví jsme z převážné většiny zodpovědní my sami. A když najdeme příčinu problému, je třeba ji odstranit. Příčinou jejího problému byl ON.

V poslední době nabraly věci rychlý spád. Měla pocit, že by potřebovala pauzu, klid … Ale ty nepřicházely.

Silně vnímala, že je čas na ukončení toho, co už JÍ neslouží, co v ní vyvolává nepříjemné pocity. Přála si konec. Oddělení od NĚHO a přetrhání všech pout.

Věděla, že to, co vypadá jako destruktivní proces, je ve skutečnosti dar a cesta k něčemu novému  Ptala se sama sebe, jestli se jí podaří, tenhle vztah ukončit bez ohledu na jeho očekávání a bez přebírání odpovědnosti za jeho pocity.

Dokáže vědomě opustit a zničit to, co už nefunguje? Bude ochotná vystoupit, ze svojí komfortní zóny?

Síla, kterou tentokrát cítila uprostřed své hrudi, jí říkala, ať do toho jde. I za cenu, že bude dusno. Její odhodlání bylo tentokrát opravdové. Byla už pevně rozhodnutá a začala dělat potřebné kroky, aby mohla odejít a žít v klidu.

Věděla, že tenhle konec bude zároveň začátkem něčeho nového a krásného.

Zajímá vás téma partnerských vztahů a sexuality? Rádi si rozšiřujete obzory? Jestli ano, podívejte se SEM