Knedlíky nebo projevy lásky?

Budu vám vyprávět příběh ženy, která už měla svoje vlastní dvě děti, ale chtěla ještě třetí. Ani za nic se jí ale nedařilo otěhotnět. Nakonec se rozhodla pro adopci. V dětském domově ji zaujal pohublý, bledý, odstrkovaný chlapeček. Vzbudil její soucit a chtěla pro něj vytvořit u sebe doma takové podmínky, aby mohl lépe prosperovat a plně rozvinout svůj potenciál.

Ale chlapeček u ní doma strádal možná ještě více, než v dětském domově. Měl pocit závazku vůči své nové mamince, pocit, že je povinen se jí odvděčit tím, že bude prosperovat stejně jako její předchozí dvě děti. A ona žena si to skutečně pro tohoto chlapečka přála. Velmi si to pro něj přála. Jeho strádání brala jako svoje osobní selhání. O to více se snažila pro něj ještě více vytvářet lepší podmínky a motivovat ho, obětovala tomu maximum ze svého času a sil v domnění, že tím dělá pro něj to nejlepší. Ale chlapeček z toho cítil jen zvyšující se tlak na jeho výkony a o to více měl pocit, že ve svém úkolu – odvděčit se své adoptivní mamince svými úspěchy – selhal. O to více se snažil, ale o to více byl v křeči a chřadl.

Do poradny dorazila ona maminka doslova v minutě dvanácté, kdy už začínala mít pocit, že jí někdy v nějaké emočně vypjaté výchovné situaci vyklouzne z úst věta o tom, jak ona se pro něj obětuje a on se vůbec nesnaží se jí za to odvděčit. Teprve když se podařilo maminku trochu uvolnit a začala se učit akceptovat chlapečka takového, jaký je a akceptovat svoje omezené možnosti ovlivňovat jeho rozvoj, přestala si vyčítat, že pro něj dělá málo a nechala chlapečka trochu více jeho vlastnímu osudu, teprve tehdy chlapeček přestal chřadnout a jeho stav se začal zlepšovat.

Obdobné platí i pro jakékoli jiné vztahy než vztahy mezi rodiči a dětmi. Platí to i pro vztahy mezi muži a ženami. Vaříte každý večer partnerovi teplou večeři, přestože Vás to nebaví a očekáváte, že Vás za to partner bude opěvovat? A co když zrovna Váš partner patří k stále se zvětšující části mužské populace, kterým začíná docházet, že o teplou večeři vůbec nestojí, protože jeho prioritou je teplé lidské láskyplné slovo či objetí? Vy se obětujete, každý večer padáte unaveně do postele po maratonu v domácnosti a na teplé lidské slovo natož dotek nemáte ani pomyšlení. A jste frustrována, že Váš partner Vás za to ani jediným slůvkem neocení. A Váš partner usíná každý večer frustrován pocitem osamocenosti a pocitem, že knedlíky jsou pro Vás větší prioritou, než projevy vzájemné lásky.